Kdo zažil atmosféru festivalu Colours Of Ostrava, nemusím nijak výrazně popisovat. Je to unikátní festival v mém rodném městě, v bývalých dávných pracovištích mého dědečka i pradědečka, v Dolní Oblasti Vítkovic a Provozu Hlubina v industriálním srdci Ostravy. Přenést do těchto míst 40 tisíc lidí, několik stovek vystupujících a rozpoutat zde čtyřdenní festival byl opravdu dobrý nápad.

Za zmínku rozhodně stála skupina Djambo Agusevi Orchestra – Moldavská skupina trumpetistů, které sklidila několik ocenění ve světových soutěžích. Když jsem procházel davem lidí, zaslechl jsem neskutečně šlapavý a energický balkán. Hned mě napadlo, jestli přijela opět N.O.H.A., ale nikde na prospektech jsem je neviděl, ale byli na Coloursech už několikrát, tak by mě to zase až tak nepřekvapilo. Ale když jsem po zvuku vystupoval zdroj, došel jsem až ke stagi (Arcelor Mittal stage) a užil si to pořádně naplno. Neskutečná energie a rytmus. Asi nejlepší zážitek z barev.

Colours Of Ostrava

První den jsem si samozřejmě nesměl nechat ujít Björk, překvapila mě americká rocková skupina Augustines, u které jsem se ocitl náhodou. Nikdy jsem rock neposlouchal a nevyhledával, tohle mělo v sobě zvláštní energii.

Na co jsem se těšil ale nejvíce, byla skupina Rudimental. Tato docela nová skupina přetrhala snad všechny žebříčky všech hitparád a podle mého názoru naprostým právem. Od dokonale zvládnuté hudby po prezentaci a videoklipy jsou prostě skvělí. Není se co divit, že když začali hrát, bylo na hlavní stagi opravdu narváno.