30.3.2017 měl premiéru film Ghost In The Shell, který byl ve velkém očekávání mnoha stávajících fanoušků a upletl si tak na sebe bič v podobě „srovnávání“ s původní předlohou, kterou se stal stejnojmený snímek Ghost In The Shell – kultovní japonské manga anime z roku 1995, která je pro mě osobně z velké části umělecké dílo. Animace a kreslené scény jsou na rok 95 naprosto úžasné a velkou hloubku dodávají také táhlé panoramatické scény, které střídají akční scény. U původní japonské verze mi tvoří také 50% zážitku samotná hudba, která je od samého začátku filmu dominantní a výrazně utváří atmosféru. Tu zpracoval známý japonský hudební skladatel Kenji Kawai, který dělal například i chytlavou hudbu k filmu Ip man a Ip man 2.

Co tedy přinesl rok 2017 pro tento kultovní snímek? Především tedy hranou podobu s živými herci v čele se Scarlett Johansson, jako kyborga jménem Major, velitele sekce 9, které šéfuje, ale o ději se zmiňovat ani nechci. Mě osobně film bavil. Nečekal jsem žádný zázrak, tak jsem byl i mile překvapen. Některé CGI efekty mohli dotáhnout do konce a vymaskovat do reálného prostředí, nebo aspoň zaházet „digitálním bordelem“, ať nejsou tak zřetelné, ale jinak si asi nemám na co stěžovat. Hudba mě také nijak nenadchla, ale to jsem ani neočekával. Použít původní hudbu do nového filmu by mu zaručeně dalo mnohem hlubší atmosféru, ale co už.

Je to prostě hollywoodský remake, ale nemyslím si, že špatný. Za mě tak 75%, když se adaptuji na hodnocení CSFD.