Film z minulého roku, který když jsem objevil, zdráhal jsem se, zda tuto tématiku holokaustu a koncentračních táborů chci znova vidět. Po Šindlerově Seznamu a pár dalších filmech podobného ražení jsem k tomu moc chuť neměl, ale zkusil jsem. Musím říct, že po dvaceti minutách jsem film musel vypnout a dodívat se na něj později. Snímek Vás zatáhne do prostředí Sonderkommanda v Osvětimi – pracovní četa vězňů, kteří se starali o chod plynové komory a spalovny, spalovali a uklízeli ostatní vězně.
Asi jsem zatím neviděl surovější film s touto tématikou. Zpracování filmu je nicméně dokonalé. Kromě použití nějakého nezvyklého, skoro čtvercového formátu obrazu se film vyznačuje velmi dlouhými scénami bez střihu, což umocňuje přítomnost diváka (alespoň v mém případě), častým tichem, doprovázen z dálky křikem, výstřely a nářkem. Ani nevím, zda jsem ve filmu slyšel nějakou hudbu, myslím, že ne. K dlouhým záběrům bez střihu – první scéna má něco okolo 3 minut! Obvykle se akční a dynamické filmy stříhají po 3 vteřinách, ať to má spád. Na tento film by to ale asi nemělo takový efekt jako ty dlouhé scény. Nedokážu si představit, jak muselo být těžké takové scény natočit (zatím v nich ale stejně stále vede scéna z filmu OngBak).
Film dostal Oscara za cizojazyčný film, Zlatý Glóbus, velkou cenu na MFF Cannes a mnoho dalších. Maďarský snímek režíroval László Nemes, hlavní roli Saula si zahrál Géza Röhrig.